Dne 23. května 2024 se uskutečnil další ze série terénních nářečních výzkumů; po dvou letech jsme zavítali do oblasti jihozápadočeské. V samotném centru Plzně, v prostorách Národopisného muzea Plzeňska, jsme se setkali s naším respondentem, který pochází ze Skvrňan (část města Plzně) a vyrostl v plzeňském Berlíně (dnes součást Severního Předměstí). Jelikož se narodil ještě před koncem druhé světové války, zprostředkoval nám některé historky zvláště z poválečného období, např. o osvobození Plzně americkou armádou, při němž se jeho rodina mj. poprvé setkala s Afroameričany. Vyprávění o tomto zážitku jsme zařadili do zvukového archivu Ve slovech. Mluvili jsme i o dalších krizových tématech, např. o hrozbě uvěznění při vojenské službě, okupaci v r. 1968 nebo černobylské jaderné havárii.
V informantově mluvě byla přítomna řada nářečních znaků typických pro Plzeňsko i širší okolí, např. formy ukazovacích zájmen jako tuten, túleten, paušální zakončení -ovo u přivlastňovacích adjektiv (kamarádovo žena), dlouhé -í v nominativu plurálu životných maskulin (piloťí, Amící) nebo protetické v- (vohňíček, vokázat). Sám mluvčí navíc uvedl, že teprve na vojně si uvědomil, že se v Plzni „zpívá“ (více k tomuto jevu viz Český jazykový atlas), a naopak konstatoval, že Plzeňanům přisuzované spojení zez Plzně se zde vůbec nepoužívá.
Z Plzně jsme odjeli obohaceni o jazykově i obsahově zajímavou nahrávku, za niž vděčíme výbornému informantovi a také panu magistru Chmelenskému z Národopisného muzea Plzeňska, který milé setkání ochotně zprostředkoval.
