Dne 3. 11. 2023 se v Dolní Lutyni uskutečnil terénní nářeční výzkum, pořádaný dialektologickým oddělením Ústavu pro jazyk český AV ČR. Jeho cílem bylo zachytit stav místního nářečí a pořídit autentické zvukové záznamy nářečních promluv, k čemuž nám napomohlo pět lutyňských rodáků, narozených v letech 1937–1950. Ochotně se s námi podělili o své vzpomínky, které nám vyprávěli „po našymu“, a přestože se shodli na tom, že už zdejší nářečí zaniká, oni sami jsou důkazem toho, že situace ještě není tak žalostná a nositelé tradičního dialektu se na venkově stále najdou, alespoň z řad starší generace.
Dolní Lutyně leží v severní části tzv. přechodových nářečí česko-polských, která se vyznačují množstvím specifických, zvláště hláskových jevů, například palatálními sykavkami (ćma = tma, orać = orat), pozůstatky nosovek (rynka = ruka, m’esunc = měsíc), uchováním g (granice = hranice, drug’i = druhý) nebo tzv. obalovaným l, jehož výslovnost se podobá samohlásce u (ču̯ov’ek = člověk, šu̯a = šla).
Vyprávění byla zajímavá nejen díky svému nářečnímu charakteru, ale též obsahem. Respondenti nám povídali o dřívějším způsobu života a o věcech, s nimiž dnes už do styku nepřicházíme, například z oblasti starých zemědělských prací. Jeden mluvčí nám třeba vysvětlil, jak se pracovalo s pluhem – tomu se zde říkalo pu̯ug. Dozvěděli jsme se i nářeční pojmenování dalších nástrojů: např. bruny jsou nářadí k vláčení polí a štechuvka se říká rýči. Další mluvčí zase popsali mlácení obilí, které se odehrávalo ve štf’erći stodou̯y.
Mimoto jsme zaznamenali spoustu příhod ze zásadních historických událostí 20. století, které respondenti prožili, např. o bombardování za druhé světové války nebo o ruské tankové koloně, která projížděla Dolní Lutyní při okupaci v roce 1968 a jejíž příslušníci ani nevěděli, proč do Československa přijeli. Řeč přišla dokonce i na první světovou válku, z níž nám jeden respondent reprodukoval zážitky svého dědečka.
Pořízené nahrávky zařadíme do zvukového archivu dialektologického oddělení a budeme je dále zpracovávat. Vybrané pasáže se později zpřístupní i veřejnosti, např. formou ukázek nářečního vyprávění zástupců nejstarší generace o krizových, zvláště válečných situacích. Takové vzpomínky shromažďujeme na webu veslovech.cz, kde je kromě zvukového archivu k dispozici třeba i slovníček vojenského slangu.
Jsme vděčni všem respondentům, kteří se do výzkumu zapojili, a také paní Daně Kawanové, která výzkum zprostředkovala. Díky tomu jsme v Dolní Lutyni mohli získat spoustu výjimečně cenného jazykového materiálu a zdokumentovat nářeční mluvu i pro další generace.
V témže znění vyšlo i v Dolnolutyňských novinách.