Je známo, že tradiční teritoriální dialekty postupně mizí a v dnešní době už opravdových nositelů nářečí není mnoho. Své o tom vědí i v Ostravě-Petřkovicích, kde se 4. 11. 2023 uskutečnil nářeční výzkum, pořádaný dialektologickým oddělením Ústavu pro jazyk český AV ČR. Setkali jsme se s pěti místními pamětníky, kteří se narodili přímo v Petřkovicích nebo v blízkém okolí. Všichni nám potvrdili, že „po prajsku“, jak se zdejší jazyk též nazývá, se už nemluví tolik, jako to bylo běžné u generace jejich rodičů či prarodičů. Někteří zmiňovali, že nářečí používali více jako malí a pak se přizpůsobili spisovnějšímu vyjadřování. Roli v tom podle nich může hrát i blízkost velkého města – Ostravy. Už při nářečním výzkumu pro Český jazykový atlas v 60. letech minulého století, kdy byly Petřkovice ještě samostatnou obcí, jazykovědci zaznamenali, že se zdejší dosavadní venkovský ráz rychle proměňuje – součástí obce byla nemocnice, kino nebo kulturní dům. Vliv na jazykovou situaci mělo také přičlenění Petřkovic k Německu v letech 1938–1945; během tohoto období se ostatně všichni respondenti zapojeni do současného výzkumu narodili.
Petřkovice spadají do východní neboli ostravské podskupiny slezskomoravských nářečí. Mnoho jejích typických nářečních prvků je ve zdejší mluvě stále přítomno a na další si respondenti živě pamatují. Jeden mluvčí nám je mj. demonstroval větou jedu po šošeji kolem krchova, v níž se objevují dvě stará slova šošej (= cesta) a krchov (= hřbitov). A otázkou oma, kaj s’i byu̯a? bychom se prý zeptali babičky, kde byla. Zvláštní symbol u̯ označuje tzv. obalované l, jehož výslovnost je podobná samohlásce u. Vyskytuje se i v jiných slovních pozicích, např. u̯opata (= lopata)nebo mau̯ý (= malý). Zápis s’ se zase používá pro palatalizovanou sykavku, která byla rovněž pro místní mluvu příznačná (např. mus’im = musím, pras’a = prase). Tyto specifické jevy jsou zaznamenány také v nářeční poezii, kterou nám jedna mluvčí moc pěkně recitovala.
S respondenty jsme si povídali zejména o tom, jak se dříve žilo a v čem se způsob života od dob jejich mládí proměnil. Dozvěděli jsme se třeba, jaké práce se vykonávaly v zemědělství, jaké slavnosti se slavily, s čím si děti hrály nebo jak vypadala výuka ve škole. Zazněly i příhody z druhé světové války a osvobození, např. o tom, jak se rodiny schovávaly na šachtě, jak byl do povětří vyhozen most nebo jak němečtí vězni za trest pochovávali ruské vojáky. Tyto zvláště cenné vzpomínky se stanou součástí zvukového archivu na webu veslovech.cz, který shromažďuje vyprávění o krizových životních situacích perspektivou nejstarší generace. Další pořízené nahrávky budou veřejnosti zpřístupněny v obsáhlé nářeční fonotéce, která vznikne v roce 2027 na webu jamap.cz.
Děkujeme všem zúčastněným, že se do výzkumu tak ochotně zapojili, a také paní Aleně Sanetrikové, která výzkum zprostředkovala a velmi přívětivě nás v petřkovickém kulturním domě uvítala.
