Dne 12. dubna 2023 se uskutečnil terénní nářeční výzkum ve Vlčnově na Uherskohradišťsku. Respondentkami byly dvě sestry, narozené v letech 1940 a 1946, které nám vyprávěly hlavně o proměnách života na vsi. Dozvěděli jsme se, jak bydlely společně se sourozenci, rodiči, prarodiči i prababičkou v jednom stavení, jak už odmala pomáhaly s prací na poli i v domácím hospodářství nebo jak jim režim neumožnil studovat, kvůli čemuž pak začaly pracovat v obuvnické továrně. Také se s námi podělily o hrůzný zážitek z okupace v r. 1968 (více zde).
Vzpomínalo se však i na veselejší záležitosti, třeba na lidové zvyky v obci: pomlázku (místně zvanou mrskačka), stavění máje, dožínky, procesí na sv. Marka, a především na vlčnovskou jízdu králů, vyhlášenou v širokém okolí. Velkým tématem bylo krojové odívání; starší ze sester popisovala svou krojovanou svatbu a dovolila nám nahlédnout do alba krásných snímků, které z ní byly pořízeny.
V mluvě respondentek jsme zaznamenali řadu výrazných nářečních rysů, odpovídajících jižní (slovácké) podskupině východomoravských nářečí. Na některé regionální prvky upozornily i samy mluvčí; například pro koutní hrnec znají speciální označení ušák. Dále zmínily místní pojmenování kančúch pro svazek prutů používaný při obchůzkové koledě na Velikonoční pondělí, které se dle jejich zkušenosti liší od výrazů pro tutéž reálii v sousedních obcích: ve Lhotce se údajně říká čugar, v Dolním Němčí kocvar. Vše jsou to ojedinělé výrazy, nezaznamenané ani v jinak podrobné mapě ČJA.
Oběma informátorkám děkujeme za milé přijetí, obsáhlé povídání a možnost pořízení nahrávky, jež doplní zvukový archiv dialektologického oddělení ÚJČ. Za zprostředkování výzkumu vděčíme Mgr. Martě Kondrové ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti.