Z hlediska nářečního bádání je Hať na Opavsku významným bodem – při terénních nářečních výzkumech pro Český jazykový atlas, pořádaných Ústavem pro jazyk český ČSAV v 60.–70. letech minulého století, byla vybrána jako jedna z 420 venkovských lokalit tradičního českého osídlení. Zároveň se jednalo o nejsevernější obec, která v rámci slezské nářeční skupiny reprezentovala tzv. přechodová nářečí česko-polská, v nichž se uchovává řada svébytných rysů. Dne 4. 11. 2023 jsme přijeli zjistit, zda se v Hati stále mluví tak, jak to zaznamenali naši předchůdci před 55 lety.
Setkali jsme se s pěti haťskými rodáky, narozenými v letech 1936–1940, s kterými jsme si povídali zejména o někdejším způsobu života. Vzpomínali na práci v hospodářství, na svá školní léta či na dětské hry a líčili nám i příhody z druhé světové války, kterou si mnohdy ještě živě pamatují. Dozvěděli jsme se rovněž o zajímavé místní tradici na Velikonoční pondělí: chlapci zde nechodili děvčata šlehat spletenými pruty, jak známe z jiných krajů, nýbrž je polévali vodou nebo stříkali voňavkou (neboli „parfinem“).
Všichni respondenti jsou bezesporu ukázkovými nositeli tradičního dialektu; s potěšením konstatujeme, že se v jejich mluvě udržela spousta unikátních jazykových prvků. Charakteristické jsou zde třeba různé hláskové obměny, např. kořenné o místo á (jo to znom = já to znám). Zachytili jsme i speciální hlásky, které spisovná čeština ani nezná, jako jsou palatální sykavky ć a dź (např. něbudźeće = nebudete) nebo obalované l, vyslovované podobně jako u a zapisované jako u̯ (např. pachou̯ek =pacholek). Zajímavosti skýtá i slovní zásoba, kromě polštiny je totiž patrný též vliv němčiny (např. oma = babička, onkel = strýc, ordeka = strop). Dále jsme zaznamenali, že mnohá pojmenování, která byla v Hati zapsána při výzkumu pro Český jazykový atlas, jsou i dnes stále živá (např. ćvikla = řepa, punček = bramborový klíček, śćob = šťovík). Haťské nářečí je poměrně specifické také tím, že se od zbytku česko-polského pruhu, který se táhne až k Jablunkovu, v několika rysech odlišuje. Sama jedna z mluvčích nás upozornila, že zatímco v Hati se říká huśi a muka, v sousedních Šilheřovicích už jsou to gynśi a munka.
Díky tomu, že jsme měli možnost si všechny rozhovory nahrát, máme zpřístupněn bohatý materiál k dalšímu probádání. Vybrané pasáže z pořízených nahrávek se stanou součástí rozsáhlé nářeční fonotéky, která se otevře veřejnosti v r. 2027. Vyprávění o válce i o jiných zásadních historických událostech, na které během výzkumu přišla řeč, zase přispějí do tematického zvukového archivu, budovaného na webu veslovech.cz.
Všem zúčastněným patří velký dík za to, že se do výzkumu zapojili, a pomohli tak zdokumentovat místní nářečí, jež tvoří nedílnou součást našeho nehmotného kulturního dědictví. Za zprostředkování výzkumu vděčíme panu starostovi Martinu Baďurovi.
V témže znění vyšlo i v Haťském zpravodaji.