Lokalita: | Ivaň (okres Brno-venkov) |
Nářeční oblast: | středomoravská nářeční skupina (jižní nářeční podskupina, židlochovický typ) |
Rok pořízení nahrávky: | 1968 |
Mluvčí: | žena narozená r. 1897 |
Zmatek při osvobozování vesnice
Vot Přibic uš se hnali Rusi. No, tak já, šmarja, jak to fčil1 dopadne. Tak nḁ́ž ďeda šel ven, poďivḁ́l se a dobléh*, dobjehl do toho sklepa a c*, samḁ́ tentok, hlina, samḁ́ pleva a bledé jako sťena. Řku: „Co se ťi stálo?“ A von neřekl aňi slovo, aňi slovo. No a fčil leťele Ňemci, Ňemci už huťikale před ňima, přet tema Rusama prič. No a von povidḁ́: „Je zle, je zle.“ Já pám2: „Jéžišmarjajózefe!“ No a fšechno se to dalo do plḁ́ču, ďecka tam bele, ešťe s cizíh barḁ́kú, víte, také to bel veliké sklep, von to tam virel v zahraďe. No a Ňemci šle, leťele vokolo nḁ́s. A fčil se ptali, esi3 maji do nḁ́s střelit, protože tam bil, bel křik, vite. Ale nestřelili. Přebjehle řeku a šle prič. A za chvilinku uš nḁ́ž ďeda zaz dobjehl, zas mu to nedalo pokoj a povidḁ́l: „Uš je mír! Uš só tadi Rusi!“ Ale mír ešče nebe*, až ďeda, uš pré só tadi Rusi. Jézusmarja, no, tak sme vebjehle fšechne na hulic4, no, t*, vite, Rusi nḁ́s vobjímali, lḁ́bali5 nḁ́s, no, tak mi sme se nechḁ́li.
1 teď, nyní, 2 povídám, 3 jestli, 4 ulici, 5 líbali