Lokalita: | Světlá pod Ještědem – Hoření Paseky (okres Liberec) |
Nářeční oblast: | česká nářeční skupina (severovýchodočeská nářeční podskupina, podještědský a podkrkonošský typ) |
Rok pořízení nahrávky: | 1964–1972 |
Mluvčí: | muž, rok narození neuveden |
Válečná vřava
Jo, ti liďi, gdiž bili v armáďe tag dlouho, neš se dostali do ti válečni, do ti bitevňi vřavi, a pak řiká, že to uš liďi nebili, že bili šílení, že to bili vúbec jako dravá zvjeř, diš pusťí, vražďili se, to bilo hrozního ňeco poďiváňi. Do toho řezali1 teda ti ďela. A tenkrát ešťe nebili ňejakí zákopi nebo kriti, to se šlo fšechno v otevřeném terénu. Vilíčit ten obras, nám říkával, diť vi si nedovedete přectaviť. Hlavi, nohi, ruce, vňitřnosťi, kref, hluk, br*, řvaňi, nadáfki, prozbi. Meziťim koňe, bu*, teda umirající koňe, to řvaňi tech koňi. Do toho ti, ti ráni s ťech pušek. A ti komanda2, forvet, forvet3 po ňemecku. A tak nám ukazoval pot pravim ramenem, pot pravim ramenem na prsouch velkou jizvu, gde ho vzal italskej vojág bajonetem, f tí srášce f tom bodákovim útokúm, útoku. Uhnul se a vobrácenou pažbou mu, mu, ho vzal do hlavi, že zustal na mísťe. Pažbu, pažba mu ulítla vod ručňice, bila rozbitá. Vedle vzal padlimu kamarádoj4 ručňici z ruki a musel do útoku furd dál. Tak f takovim útoku, řikal, bil asi šeskrát. A pak konečňe bilo teda dobojováno. Itálije válku prohrála.
1 pálila, střílela, 2 vojenské rozkazy, 3 dopředu, dopředu (něm. vorwärts), 4 kamarádovi