Lokalita: | Kounov (okres Rychnov nad Kněžnou) |
Nářeční oblast: | česká nářeční skupina (severovýchodočeská nářeční podskupina) |
Rok pořízení nahrávky: | 1964–1972 |
Mluvčí: | muž, rok narození neuveden |
Syrové maso
No ale já sem si zachráňil ešťe jako deku, tu sem si nechal, a ten chlebňík1, jak se říkalo brocak, no. No a f tom sem mňel dvje kila sirowího masa. Kuchiňe tam nejezďili. No a přet ťím asi ten den se porážela takowá jalovice, tak se to rozďelilo, na každiho přišli dvje kila. No a hona*, honem s námi dozadu. A jen sme tak wodešli, takovejh dejme tomu sto metru, už zas narazili na hlau̯ňí transport našich. No a začala střelba a hvízdalo to skoro nám wokolo uší. No, ale jen skorej, skorej2. No a za chvíli bilo po střelbje a ješťe f tej vesňici, wotkut sme višli, se nás sešlo na devjet sed zajatcú. Bili to z wosumadevadesátího pješího pluku ňejakí zemňebraneckí pluki. No a, a z našeho wosumnáctího. No a pak uš tam sme přespali, no a druhej den ráno sme se vidali na cestu. Kozáci šli s námi jako doprowot. Diš ňegdo vistoupil ze stra*, na stranu, tak honem po ňem šau̯le i na plocho a hnali: „Skorej, skorej, prochoďi3!“ No a tak sme tak putowali, pjed dňí, bes jakikokolif jídla, tagže za tech pjed dňí sem ti dvje kila siriovího masa sňet. Dicki sem si kousek uřís a wosolil, zubi sem mňel dobrí tenkrát, tak sem to sňet. Šla, šli sme přez Duklu a Jáslo4, Chrosno5, Lísko6, no a pak sme konečňe ve Lvovje, tam sme dostali teprva pořádňe najíst.
1 příruční vak na malou zásobu potravin, 2 rychleji, rychleji (rus.), 3 rychleji, rychleji, běž (rus.), 4 patrně Jasło, město v jihovýchodním Polsku, 5 Krosno, město v jihovýchodním Polsku, 6 Lesko, město v jihovýchodním Polsku