Lokalita:	Plzeň-Skvrňany (okr. Plzeň-město)
Nářeční oblast:	česká nářeční skupina (západočeská nářeční podskupina)
Rok pořízení nahrávky:	2024
Mluvčí:	muž narozený r. 1944 (A)
Explorátor:	žena narozená r. 1970 (B)

Skuteční osvoboditelé Plzně

A: Jak si ti blbí komunisťi misleli, že todleto, ta fspomínka se dá s Plzeňákú jako vitlouct nebo jim to rozmluvit, že tadi nebili Američaňi, ale sovjeckí vojáci, tak to nešlo jako. 

B: A co viprávjeli roďiče?

A: No tak třeba veselou historku z natáčeňә. Tak mňe bilo, voňi tadi bili do listopadu, já sem v listopadu narozenej. Tagže mňe bilo rok uš, diš Američaňi votcházeli s Plzňe. A múj brácha vo pjet let starší, to je taki vlasňe, bi, to bi dneska asi neprošlo, tak ten se mnou jezďil, šesťiletej brácha se mnou r*, ročňim jezďil f kočárku # f tom Berlíňe¹ a po‿ťim Berlínem, tam skoro končila Plzeň, bil cizineckí dúm Škodofki, tam bili, ubitováno obvikle # náfšťevňíci Škodofki, ale f pjetaštiricátim tam bili Američaňi f tom, vojácí. No a múj brácha se mnou jezďil s kočárkem a tři černoši, kterí, bratr viďel prvňe černochi v živoťe, tagže černí chl*, liďi, si mňe vindali s kočárku a brácha řval, poňevač si mislel, že mňe chťeji sežrat, že bude mí‿doma s toho malér. Ale voňi mňe nesežrali, v*, vráťili mňe po chvíli, si pohráli, do kočárku a přidali k tomu ňákí pomeranče a čokoládu a brácha jel domu. Tak asi tak, tak to vim vod malička, že jo, a bude mi ňegdo povídat, že nás vosvoboďili sovjeckí vojáci. To je přece, bila blbost. A fšechni ďeťi to vjeďeli f tej škole a ti učitele nám to museli řikat, no bilo to trapné.

¹ místní část Plzně