Lokalita:	Starovičky (okres Břeclav)
Nářeční oblast:	východomoravská nářeční skupina (západní okrajový úsek, dolský typ)
Rok pořízení nahrávky:	1964–1972
Mluvčí:	žena, rok narození neuveden

Setkání s vídeňskými vojáky

Potom říkalo se: „No, musíme si nakópit. Do ví, jak to bude.“ Tak sme šli do Pavlovic nakupovat. A tak sme šli a ta sósetka, ta bila tag vostrá na hubu¹, a šli sme a vona povidá: „Poďivej se na potvori ňemeckí, uš to z as ide², tadi to aji³ vikupuje fšecko.“ Tak sme šli a tam, jak to říkajó, já nevím, téj uličce, tam bil takové chodňik a voňi šli po chodňiku a tenkrád bilo blato. A Najmonka povidá: „Neopovaš se,“ já sem šla prvňi, „neopovaš se vihnót. Ať ti potvori ňemecki vihnó. Mi sme doma a voňi tu nemajó u nás co ďelat.“ Toš voňi šli proťi nám a mňeli napucovaní⁴ ti boti. A mi uš sme s* mňeli stejňe zamatlaní papuče. Ale to t* sem nevihnula, museli vihnót. Ale dávali pozor, jak se po náz ďívali. Najmonka se vobráťila, povidá: „Fúj, vi sviňe ňemeckí.“ Já sem povidala: „Ó, to bi mohlo špatňe dopadnót, budeš ťicho!“ Ale ňic. Ti se začerveňali. Potom sme zjisťili, že só to Vídeňáci.

¹ mluvila rázně, ostře, ² jde, ³ i, také, ⁴ dobře vyčištěné, naleštěné