Lokalita:	Mistrovice (okres Ústí nad Orlicí)
Nářeční oblast:	česká nářeční skupina (severovýchodočeská nářeční podskupina)
Rok pořízení nahrávky:	1965
Mluvčí:	muž, rok narození neuveden

Rekvizice

A to choďili i vám do takovejhle chalup @, ta rekvizice¹. A to jich choďilo kolik! Choďilo jich, řek*, ten komisijonář² a ešťe ale dvá s ňím. A pak choďili, ešťe ňegdi mňeli i vojáci³ sebou, abi @ hlídali, dibi ňegdo chťel jíd z domu a nebo ňeco šumoťit⁴ venku. No a tak @ jednou taki přišli na brambori a @ mi máme sklep, tadidle zrou̯na s kuchiňe dem dólú do sklepa, a maminka, to sme mňeli dvje krávi, tak vona dicki na ti schodi stavjela hrnce s mlíkem. Já teťka, já mám teda támle vzádu prádelku⁵, tak tam dávám mlíko, ale tenkrát sme ji nemňeli, a tag dávala na ti schodi dicki, neš se to neslo druhej den do mlíkárni. A ten komisijonář bil takovej voprau̯du tloušťík a von se zrou̯na na t*, vo ten druhej schod zaškobrt do hrnka a hrnek leťel před ňím s ťim mlíkem [smích]. Tak povidal: „Já uš tam nepudu.“ No a tak nešel. A tak maminka pov*. Jo, a ten, co šel s ňím, to bil ňejakej pan Mareček s toho, z Lukavice, a ten povidá: „A tak já to tadi zmňeřím.“ A maminka ho zvala, povidá: „A poťte, poťte.“ A von povidá: „Paňí, mi to zmňeříme tadi a, a buťte ráda, že nejde, vona je velká krize, to už biste ešťe museli dozd dát.“ A tak @ že tenkrád zrou̯na ten hrnec schoďil, tak to tag dopadlo, že sme nemuseli žádní brambori dávat.

¹  osoby pověřené vymáháním něčeho z úřední moci, zprav. za války, ² obstaravatel rekvizice, ³ vojáky, ⁴ dělat drobnou práci, ⁵ místnost zařízenou na praní prádla