Lokalita:	Strážovice (okres Hodonín)
Nářeční oblast:	východomoravská nářeční skupina (západní okrajový úsek, dolský typ)
Rok pořízení nahrávky:	1970
Informátor:	žena narozená r. 1905

Příchod Rusů a schovávání ve sklepě

No a fčíl¹, pravda, to bilo takoví, že tam došla jedna stařenka Křúmalka a povidá: „Uš sú tadi Rusí.“ A tak se, tag bila jakási radostná. A to šli fšeci² ven, pravda, ďívali sme se, no, ano. A de Germán, de Germán. [nesrozumitelné] se tam ten chlapec jeden takovej šikovnej točíl. A toš uš to bilo teda s nama hej, uš sme jaksi bili radostňejší, že nemusíme… Diť náz zavřeli aji³ do sklepa jako rukojmí. Ale dvaatřicet. Mi sme choďili s takovi*, s toho sklepa tam popravovad⁴ dobitek, sme mňeli krávu a nejakí to prasátko. To sme se museli [nesrozumitelné] a aji z manželem náz zavřeli do sklepa. A to enom né nás, celí tadi ten dolňí konec, jak sme choďili. No a fčíl⁵ žádního nebilo, co bi nás tam ocáť⁶ jaksi dostál. Aš tadi ten Zelinka potom se za nás zaručíl, že pu*, povedá: „Puste jich.“ Já sem mňela malí ďe*, tú ďefčicu⁷, malú Pavlu. Ešče sem ju teda jako aji kójila. A ešťe vedle mňe tá súsetka taki. A toš von za nás jaksi se zaručil, toš pusťil jenom ženskí a ti mušskí si tam nechali. Že tam se zatahli dveře, takoví bili zarústlí, takoví, viďeli sme s ňich enom takoví strašní groje*, jag grobijáňi. No a toš tak nás potom popúšťal⁸ a šli sme do toho sklepa. A co mi sme bili f púli cesťe⁹ a fčíl sme si fspomňeli, že sme tam nechali muže. Ale už zasej bili, už zasej, uš ti přestřelki a uš to házeli, poám¹⁰: „Jéžišmarjá, mi si, mi ideme¹¹, ale, a manžele tam máme.“ Co fčíl? No ale přece ti ďecka nás tak tahli, diš sme jich tam mňeli každej. Mi sme tam mňeli štiři. Tá taki tři a ten taki tři, toš tak sme za ňema šli. A fčíl, oňi, pravda, to bilo jeden deň, na třeťí deň uš nás teda osvobozovali. Uš, uš teda ťi Rusi bili tadi. Toš opravdu, mi sme f tem sklepje hodňe zažili, ale ešťe sme nezažili to, jak teda i f*, že tam z druhích sklepú volali škrábat erteple¹², ale nás teda ne, opravdu ne. To bili o*, slušňí skutečňe ťi Rusi, že snáť to museli bit nejací náh*, nakí druzí, tam negde na tech vrchách, jag bili f ťech sklepách, ale ťito bili opravdu dobří. Že ešťe furt, ešťe furt se ďívali, gde teda, abisme jim poraďili, esi nevíme o tech Ňemcách, gde sú. A toš tak nás osvoboďili. 

^{1 v té chvíli, 2 všichni, 3 dokonce, 4 obstarávat, poklízet, 5 teď, v té chvíli, 6 odtud, 7 děvčátko, dcerku, 8 pouštěl ven, 9 cesty, 10 povídám, 11 jdeme, 12 brambory}