Lokalita:	Lanžhot (okres Břeclav)
Nářeční oblast:	jižní podskupina východomoravských nářečí
Rok pořízení nahrávky:	2022
Mluvčí:	žena narozená r. 1932

Plenění vesnice osvoboditeli

No a tak potom uš to tak uťichu̯o, tak uš sme potom, že, náš taťka, že: „Pújdeme dom¹, pújdeme sa poďivat.“ Já sem biu̯a také ďefčisko, dvanást roku, já sem sa nebáu̯a. To biu̯o sa*, fšadi samá su̯ama, koňe, šecko na zemi, P*, aš s teho Pastiřska aš sem, aš na Lučňí. Tak sme šli dom. Došli sme dom, to šecko, okna porozbíjané, fšecičko, su̯áma a fšecko. A spješ, diš biu̯o mau̯é ďecko, nebiu̯a postelka, ešťe biu̯a taká kolépka, to sa to ďecko f tem tak kolébau̯o, to bilo také dřevjené. A koňe s* tam, pu̯oti ot súsedú rozbité, na dvoře koňe a fšecko. No a ti koňe žrali s tej, s tej kolépki su̯á*, to seno. A oňi ch*, enom mňeli mjechi a oňi enom ďeu̯ali mňechi plné, co viďeli, šecko brali a do tich mňechú a zašivali a posiu̯ali dom, posiu̯ali. Já to řeknu, jak to je, protože to pra*, posiu̯ali to do Ruska. A mi sme tam mňeli tři vlňáki². Toto, co je, to sú, temu sa říká vlňák. A ten jeden uš ten jeden bráu̯ a uš to žák* a dáu̯ do teho mjecha. A taťka mu řiká, že: „Co to bereš?“ Že, že: „To je mój.“ Že to je jeho, že on z Rusije³ dovézeu̯⁴. A já sem, já, že: „Ti z Rusije?“ Já, ja takové ďecko blbé, ja, že: „Tis to dovezeu̯ z Ru*, z řiťi, a ne z Rusije.“ A on to třeba nevi, to je jedno. Ale oňi nás osvoboďili, ale ot fšeckého.

¹ domů, ² velké čtvercové vlněné šátky, ³ z Ruska, ⁴ dovezl