Lokalita: | Světlá pod Ještědem – Hoření Paseky (okres Liberec) |
Nářeční oblast: | česká nářeční skupina (severovýchodočeská nářeční podskupina, podještědský a podkrkonošský typ) |
Rok pořízení nahrávky: | 1964–1972 |
Mluvčí: | muž, rok narození neuveden |
O náměsíčném vojákovi
Ďéda nám vipravoval přibjech, jak to tenkrád bilo. Mňeli mezi sebou vojáka, ten bil námňesíčňí. A vjeďeli to vo ňim. No, tak uvjedomili celou tu posátku a částečňe i to obivatelstvo v mňesťe, jag daleko snat mňeli k tomu přístup. No a tak je uvjedomili, že ho budou pozorovat, že je ouplňek, mňesic v ouplňku, abi viďeli jednou tak vobrázek, co to je námňesičňí človjek. Tak mu řekli, von aňi ten sám, ten voják vo ťim snat aňi nevjeďel, nebo esli1 vjeďel, to řict nemužu. No, tag že bude mít v noci službu, abi se nevotstrojoval. No, tak ten se nevotstrojoval a nechali mu vodevření vokno a diš se přiblížila ta jeho hoďina, no, tak f s*, ve spaňi s toho postele sles, šel k voknu, višplhal se po ňejakí tí vokapoví rouře, nebo po čem to bilo, vubec nahoru, na ten dum na střechu. Po tech střechách šel, aš přišel ke kostelu. A kostel ve Veroňe visokej. Tak k tomu kostelu přišel. A to, co šplhal po ťim kostele, po tim vježi aš nahoru do vel*, do velikí vejški, se liďi na ňej ďivali. Ale ňigdo na ňej nesmňel promluvit, nebo jag bi na ňej bil promluvil, tak mňesídz ho pusťil a spad dolu a bil bi se zabil. Višplhal se nahoru, ňičeho se snat nemusel aňi držet, ten mňes* ho, mňesidz ho nes nahoru. Až bil ten mňesic f tom nejvišim svim boďe, gdi ten uplňek končil tu f*, f tu chvili a zas přecházel spjed do, do, do jeho s*, skracováňi, tag zaz ho pomalu poušťel dolu. A ten přišel a spal, vo ňičem nevjeďel, zas se dostal po ťech střechách spjet až do tech ubikací2, gde bili, tam si do toho postele vles a ráno nevjeďel ňic. No, vje*, teda tohle bil zajimavej příbjech, kerej s* v živoťe nezapomenu a kerej nám ďedeček vipravoval. A vjeřim mu, protože bi von nebil ňigdi lhal. To bi nemňelo žádnej víznam.
1 jestli, 2 ubytovny