Lokalita:	Hluchov (okres Prostějov)
Nářeční oblast:	středomoravská nářeční skupina (obecná moravština)
Rok pořízení nahrávky:	2022
Mluvčí:	muž narozený r. 1953

Němci v obci

A potom to bilo ešťe, misim, za té válki, tadi obecňí úřad dicki prodával, prodával stromi kolem tech obecňích cest jako a trávu že si tam mohl visíct ten čovjek. No a teť to prodávali a oňi bili poviňí, že za, za toho protektorátu to řikat jako ňemecki. A on ten pokladňík teho obecňího úřadu, tag bil zhodou okolnosťí zrovna ten učitel Liška, co náz učil f té prvňí tříďe, tak ten, jak se ťi liďi zešli¹ a že se to bude prodávat, dicki za pjet korun ot tehoto stromu po ten strom, že je to teho a tak… A řiká: „Je tadi negdo ňemecké národnosťi? Musím to řikat ňemecki?“ A fšichňi bili Češi, že, ňigdo neřikal ňic. Akorát ta paňí Košatová že řikala: „Ich².“ [smích] Jako… [smích] Tak to musel řikat ňemecki, tak pag jí to dávali jako, jako to, no. Že se hlásila g Ňemcúm jako, no. No a mňela Ňemca za manžela jako, no. Jinag nevim, že bi tadi bili nejací Ňemci, no. Ta, ta Ridichová, ta paňí, ta potom tadi musela choďit @ s tím označeňím „en“ jako a zamňetat ti kobilince po, po, po silňici a tag jako, no.

^{1 sešli, 2 já (něm.)}