Lokalita:	Světlá pod Ještědem – Hoření Paseky (okres Liberec)
Nářeční oblast:	česká nářeční skupina (severovýchodočeská nářeční podskupina, podještědský a podkrkonošský typ)
Rok pořízení nahrávky:	1964–1972
Mluvčí:	muž, rok narození neuveden

Jak se táhlo do Itálie

No a pag do toho přišla válka f šestašedesátim. Tak vipravoval nám vo tim nástupu, jak na Hromňice prvňiho února, začátkem února, jak jim tam přišli iní dústojňíci, viší¹ ešťe, a vivolali je fšecki na ten kasárenskej dvúr. A tam jim ďelali ti vejkladi, jak maj se chovať a jak maj bráňit cisaře pána a svou vlast a tag dále. No a pak nasedli do saňi, bilo to v zimňe, ešťe bil sňich, a do vozu, jag gde gdo mňeli. Sebrali tam tem místňim zemňeďelcúm ti koňe a ti fořvalki a museli to vojsko transportovať. Tenkrát, jag řikal, bil velitelem ňejakej óbrst², Žit, menoval se Zlobrštajn. No, ten set na koňe a no a teť mňeli viraziť. Jo, ale teťko ti jejih holki s tema ďetma, ti že pudou s ňima, že voňi tadi bez ňich nebudou. No, tak je hoďili, tak je naložili zvláž do vozu, ti ženi jejich, teda ti holki s tema ďetma a neš je naložili, tak jim dali napit pořáďňe kořalki. A ti do tech vozú lehli, bilo to celí vopilí, namol, za chvíli spali jako dřevo. Abi se jih zbavili, vojsko jelo jiním smňerem a ti ženckí z ďetma votočili a jeli zas spátki a ti ve voze spali s*, vopití, vopilí. No a vojsko ha*, na*, nastoupilo, jag daleko jen mohli, tag daleko je dovezli. Aš přišli přes Alpi k tem horám, gde uš pak se jet nenechalo s tema povozama. No, tak jen ti vojenckí povozi, co mňeli sví s ťim, s ťim, s tou provijanturou, s ťim živobiťím a tag dále, no, ti jeli s ňema a tam ti zas poslali spjet. A cesta přez Alpi bila velice namahavá a trvala jim dlouho. Mnoho jih bilo nemocnejch, mnoho vomrzlejch, vostali³ po cesťe, aňi tam nedošli. No a ti, co došli, došli až do Lombardije a dostali se do Veroni. A tam f ti Veroňe bili ubitovaní. Poňevač ješťe válka tenkrát nezačinala, tak tam bili, bili předem.

^{1 s vyšší vojenskou hodností, 2 plukovník, 3 zemřeli}