Lokalita:	Starý Hrozenkov (okres Uherské Hradiště)
Nářeční oblast:	východomoravská nářeční skupina (západní okrajový úsek, kopaničářská nářečí)
Rok pořízení nahrávky:	1964–1972
Mluvčí:	muž narozený r. 1909

Hrozivá kobyla Hrůza

Toš pucovali sme ju, toš kamarádzi mi prišli pomáhac. No ále mi sme si ju téš vivjazali¹ a téš sme ju najprv virúbali² opaskima, prackámi³. Toš kobilisko si viskakovalo, rehotalo a na to prišol tam ten štábňí kapitán. Jój, ten bol⁴ jako velitel eskadroni⁵, phí, ten bol nasraní, že takto koňa mi tíráme. Zavre nás, zrovna eskortú nás ňechá zrovna zbalic⁶. No, povedám, toš, že to ináč ňejdze s ňú. No, že on nám to predvedze. „Dobre,“ povedáme. Tak sme ju puscili a von zrovna chicil, kartáče nám zebral a už jako to, vite, že on to idze⁷ pucovac, že nám to ukáže, jako sa to pucuje. Jój, kobilisko, vjece⁸, jag bolo puscené, dráb vám ho tu za pleco, ale hnedz mu vitrhlo blúzu aj košelu a ešče ho podvíhla⁹. [smích] Ale jesi sme ju mi virúbali, von ju ešče tuplem virúbal. Povedá: „Tak, ti sviňo.“ Ale mi sme z lesa, pouskakovali sme jako buchi ot té kobili. [smích] A povedám: „To ci¹⁰ patrí,“ keť¹¹ sa za krčisko chicil. „Šak nás kúše každí dzeň a tebja len ráz za čas.“ No ale. Čo potom? Uš potom, kec¹² prišli sme, kec sme ju vezli podruhá zas k prohlítce, zas k tej, a kec sme povedzeli: „Hrúza.“ – „Éj, bješte s potvorú, uš já ju ňechcem aňi vidzec.“ Uš si ňedá druhé blúze vytrhnúc.

¹ odvázali, ² potrestali bitím, ³ přezkami, ⁴ byl, ⁵ jednotky vojenského jezdectva na úrovni roty, ⁶ zatknout, zajmout, ⁷ jde, ⁸ víte, ⁹ zdvihla, ¹⁰ ti, ¹¹ když, ¹² když