Lokalita:	Plzeň-Skvrňany (okr. Plzeň-město)
Nářeční oblast:	česká nářeční skupina (západočeská nářeční podskupina)
Rok pořízení nahrávky:	2024
Mluvčí:	muž narozený r. 1944

Bránění plzeňského rozhlasu

No tak napříklat v roce, f s*, f srpnu, jednadvacátého srpna ťisídz devjecet šedesá‿devjet vo mňe psali v Rudim právu. Voňi mňe nemenovali teda, ale psali, že už dvaadvacátiho srpna šedesát osum visílal plzeňskí rozhlas reportáš se zbouřenou posátkou leťišťe v Líňích. A mi sme jednadvacátiho srpna teda bráňili rozhlas. No, asi se to tam sešlo tak, že ten ruskej oficír bil mňekej a mi sme, no prosťe sme je k tomu rozhlasu nepusťili, ten tank, tagže ten tank nakonedz zajel tam do takoví ulički a, a mi sme hrďe teda hlídali plzeňskej rozhlas, kerej furd visílal a visílal. A s toho plzeňskiho rozhlasu višel jeden náž známej # s magnetofonem, taki f osumašedesátem ti zařízeňí bili takle velkí, neska se to nosí v ruce. A že jede do Líňí a esi bisme mu s kamarádem nešli nosi‿ten magnetofon. Tagže sme s ňím bili f tej posáce na tom leťišťi v Líňích, a jak ti lampasáki sem teda nemňel rát, jo, tak voňi ale ti piloťí ti šarže mňeli jako # z jinejh dúvodú, neš je mňeli politrucí třeba tak #. No a tejká hrozňe s náma simpatizovali a, a já nosil ten magnetofon a mňeli mňe samozřejmňe taki za pracovňíka rozhlasu, tagže dibi vás vopsaďili, tak máte g dispozici náš ensetovej visílač a jakí to má parametri, já sem moudře přikivoval, ano. No a dvaadvacáteho srpna se to visílalo v rádiju a rok nato vo tom psali. Ten redaktor teda, s*, kerímu sme nosili ten magnetofon, ten šel do kotelni, ale mňe múj šroubovák ňigdo nevzal, zústal sem f anonimiťe. Ale hrďe sem hlásil: Hele, už vo mňe zase píšou.