Lokalita:	Ivaň (okres Brno-venkov)
Nářeční oblast:	středomoravská nářeční skupina (jižní nářeční podskupina, židlochovický typ)
Rok pořízení nahrávky:	1968
Mluvčí:	žena narozená r. 1897

Zmatek při osvobozování vesnice

Vot Přibic uš se hnali Rusi. No, tak já, šmarja, jak to fčil¹ dopadne. Tak nḁ́ž ďeda šel ven, poďivḁ́l se a dobléh*, dobjehl do toho sklepa a c*, samḁ́ tentok, hlina, samḁ́ pleva a bledé jako sťena. Řku: „Co se ťi stálo?“ A von neřekl aňi slovo, aňi slovo. No a fčil leťele Ňemci, Ňemci už huťikale před ňima, přet tema Rusama prič. No a von povidḁ́: „Je zle, je zle.“ Já pám²: „Jéžišmarjajózefe!“ No a fšechno se to dalo do plḁ́ču, ďecka tam bele, ešťe s cizíh barḁ́kú, víte, také to bel veliké sklep, von to tam virel v zahraďe. No a Ňemci šle, leťele vokolo nḁ́s. A fčil se ptali, esi³ maji do nḁ́s střelit, protože tam bil, bel křik, vite. Ale nestřelili. Přebjehle řeku a šle prič. A za chvilinku uš nḁ́ž ďeda zaz dobjehl, zas mu to nedalo pokoj a povidḁ́l: „Uš je mír! Uš só tadi Rusi!“ Ale mír ešče nebe*, až ďeda, uš pré só tadi Rusi. Jézusmarja, no, tak sme vebjehle fšechne na hulic⁴, no, t*, vite, Rusi nḁ́s vobjímali, lḁ́bali⁵ nḁ́s, no, tak mi sme se nechḁ́li.

¹ teď, nyní, ² povídám, ³ jestli, ⁴ ulici, ⁵ líbali