Lokalita:	Světlá pod Ještědem – Hoření Paseky (okres Liberec)
Nářeční oblast:	česká nářeční skupina (severovýchodočeská nářeční podskupina, podještědský a podkrkonošský typ)
Rok pořízení nahrávky:	1964–1972
Mluvčí:	muž, rok narození neuveden

O náměsíčném vojákovi

Ďéda nám vipravoval přibjech, jak to tenkrád bilo. Mňeli mezi sebou vojáka, ten bil námňesíčňí. A vjeďeli to vo ňim. No, tak uvjedomili celou tu posátku a částečňe i to obivatelstvo v mňesťe, jag daleko snat mňeli k tomu přístup. No a tak je uvjedomili, že ho budou pozorovat, že je ouplňek, mňesic v ouplňku, abi viďeli jednou tak vobrázek, co to je námňesičňí človjek. Tak mu řekli, von aňi ten sám, ten voják vo ťim snat aňi nevjeďel, nebo esli¹ vjeďel, to řict nemužu. No, tag že bude mít v noci službu, abi se nevotstrojoval. No, tak ten se nevotstrojoval a nechali mu vodevření vokno a diš se přiblížila ta jeho hoďina, no, tak f s*, ve spaňi s toho postele sles, šel k voknu, višplhal se po ňejakí tí vokapoví rouře, nebo po čem to bilo, vubec nahoru, na ten dum na střechu. Po tech střechách šel, aš přišel ke kostelu. A kostel ve Veroňe visokej. Tak k tomu kostelu přišel. A to, co šplhal po ťim kostele, po tim vježi aš nahoru do vel*, do velikí vejški, se liďi na ňej ďivali. Ale ňigdo na ňej nesmňel promluvit, nebo jag bi na ňej bil promluvil, tak mňesídz ho pusťil a spad dolu a bil bi se zabil. Višplhal se nahoru, ňičeho se snat nemusel aňi držet, ten mňes* ho, mňesidz ho nes nahoru. Až bil ten mňesic f tom nejvišim svim boďe, gdi ten uplňek končil tu f*, f tu chvili a zas přecházel spjed do, do, do jeho s*, skracováňi, tag zaz ho pomalu poušťel dolu. A ten přišel a spal, vo ňičem nevjeďel, zas se dostal po ťech střechách spjet až do tech ubikací², gde bili, tam si do toho postele vles a ráno nevjeďel ňic. No, vje*, teda tohle bil zajimavej příbjech, kerej s* v živoťe nezapomenu a kerej nám ďedeček vipravoval. A vjeřim mu, protože bi von nebil ňigdi lhal. To bi nemňelo žádnej víznam.

^{1 jestli, 2 ubytovny}