Lokalita:	Hluchov (okres Prostějov)
Nářeční oblast:	středomoravská nářeční skupina (obecná moravština)
Rok pořízení nahrávky:	2022
Mluvčí:	muž narozený r. 1953

Neslavné pronásledování Němců

Přišel na dvúr prosťe Ňemedz a do maštale a koňe, jako že chce koňa. No a oňi mu ho nechťeli dat a řikali: „Teď je jaro, budeme set, mi budem potřebovat koňa. A čím budem set?“ A desi cosi a to a… On že je zastřelí, že po*, ať mu dají koňa, nebo že je zastřelí. No ale pag nejak ťi Rusi už jim bili f patách, tak von uš utekl potom, uš se o, o teho koňa nedohadoval. No a jenomže zas přišli Rusi. A Rusi řikali, ať jim dá lošať¹, koňe ať jim dají. A voňi zase s toho dúvodu nechťeli jim ho dat, tak voňi řekli, aď zapřáhnou do, do, do vozu jako a že je povezó. Že budo pronásledovat ti Ňemce a oňi že na to nasedaji ťi rušťí vojáci a oňi že je povezo. Ale ne jenom otec, ešťe otec, sóset, ten mňel taki koňe, hospodářství a ešťe misim odnaproťi ten Čaďilek. Tagže třema tema povozama museli vist ti Rusi a jeli za ňema aš, aš, gde on to řikal, až za Koňicu, tam Dzbel a tam je pak C*, no prosťe na Morafskó Třebovó smňerem. A tam negde že, že teda zastavili jako. A oňi sebó hnali aji² dobitek nejaké, jako že prosťe negde zabavili dobitek a hnali to přet sebó a to… No a tam že teda negde zastavili, protože už bilo tma a to, no a jedno to dobitče nejag zastřelili, povjesili, @ uďelali, stahli z ňeho kužu, uďelali po*, ťi Rusi, uďelali po*, pod ňem voheň, nejakó gořalku mňeli, nebo co já vim, že jo. Prosťe že, že, že se opili a opikali to a ež*, říkal, ešťe to nebilo aňi upečení, uš to okrajovali, jedli to, asi hlat a tak… No a že oňi tři teda, co je vezli, že se domluvili. A řiká: „Já s ňima nepojedu, kurňa, až do Berlína, nebo já nevim gde³.“ Řiká: „Já, jak se ješťe trochu vídz zetmí, tag normálňe jedu dom⁴. Mi máme set, kurňa, a fšechno a já s ňima…“ A řiká: „Ať si tadi zeženó nekeho jiniho zas.“ No tak jak se zetmňelo, tak, tak prosťe řiká temu sósedovi, řiká: „Nevi*, nevipřahé ti koňe, ne*, neto, jenom jim povol ti, ti pobočáki⁵.“ Říká: „Jag budó dostatečňe ožralí, tak jim ujedem jako.“ No tak jak s*, jak se zetmňelo, ťi už bili ožralí, tak prosťe viskočili na vus, práskle do koňi a ujižďeli prič. Řiká: „Za nama se vozívala střelba, oňi bili ožralí, že, a to…“ Ale řiká: „Ujeli sme, jeli sme dom.“ No a přijeli dom aš nejak nad ránem. A řiká: „Jak sme jeli, tak po tech, po tech přikopkách, fšude vedle té silňice,“ řiká, „bili poházení flinti a to…“ Ale oňi dicki, abi tu flintu ňigdo nemohl použít, tak vitahli ten závjer, ten zahoďili a pak vo kuz dál zahoďili třeba flintu. Řiká: „Tag mi sme zbírali flinti. Dicki sme vzali flintu, pak sme našli závjer, skóšeli sme… Teť to tam moc nepasovalo, ale vzali sme to. P*, o kuz dál sme našli druhé, tak sme skusili ten jako. Ka*, každé sme dovezli dom flintu jako. A ešťe takovó, takovó ocílku na bróšeňí nožu. Na tím ješťe vermacht⁶, neco. To negde bila převrácená ta polňí kuchiň, tak pré sme to obešli, to pré kolem i uš projelo iks jako liďi, tak to už bilo fšecko virabovaní.“ A ten sóset řikal: „Tadi pré jakísi železo.“ Tak pré to zahoďil. A proč sem to zvedl? Řikám: „To je ocílka na bróšeňí nožu.“ Tag ju vzal a mi ji máme do dneška doma jako. Nó, tagže se vráťili jako a, a Rusi si museli najit tam nekeho jiního jako pronásledovat potom.

¹ koně (rus.), ² i, také, ³ kam, ⁴ domů, ⁵ řemeny vedoucí od chomoutu k postrankům, pobočnice, ⁶ něm. nápis Wehrmacht